Slunečný den.

Jaroslav Kvapil

Slunečný den.
Ó věčné slunce, v jara tiché vůni vrať zase lidstvu šťastné doby ony, kdy příroda své svaté pěla tóny v sen Hellady a bozi stáli u ní! Já lesem šel a kolem hnědých tůní, kde v suchém listí kvetly anemony a modrým okem fialek květ vonný se díval v kraj, jenž zamyšlen se sluní. A mně se zdálo písni při skřivánčí, že matka země staré tóny hledá, že Nymfy zřím, jak na palouku tančí, kde starý Faun se ukryl do křoviska a rákosím, v němž voda spala hnědá, zrak jeho chtivý žádostivě blýská – – 46