Bílá sobota.

Jaroslav Kvapil

Bílá sobota.
Kdož srdce čistá, mysl dětskou máte, v ples vichrů, které od západu dují jak varhan bouř či jásot allelují, v klín víry neste svoje touhy vzňaté. Skryt v páry vlhké, vonící a zlaté, jež v temných lesů vstávají a slují, jde, oblaky co bílým nebem plují, zjev Ježíše k nám v lásce vrchovaté. Zem boží milosť neurčitě tuší a zářné slunce se k ní dolů sklání jak hostie, jež očistí mír duší. Zní hymny lesů rovny zpěvu moří a na západě mraky v žhoucím plání jak svatý oheň na oltáři hoří. 45