Refrain.

Jaroslav Kvapil

Refrain.
V síť refrainu já každé slovo chyt’ jak Satyr v náruč Nymfu zmámenu, v bouř lásky mé trysk’ velké lásky klid jak horský pramen mdlému jelenu: chci z jeho zdrojů syt svým žitím pít! Mou duší kmit’, jak plné luny svit se dívá oknem spící na ženu: já její krásu musím zachytit v síť refrainu! Pít vždycky klid a vždycky nadšen žít, až v blesků svit jas duhy vyklenu: ó, paní má, já musím šťasten být, vždy milovat a bouřnou duši mít, skrýt boly své i štěstí proměnu v síť refrainu!