SONET.

Josef Svatopluk Machar

SONET.
Když, bože, svobodnou dals vůli nám a neptal jsi se, chcem-li vůbec v svět, a až nás potáhne cos k věčným tmám, ty nezeptáš se, budem-li už chtět – když v náhodách, jimž nelze rozumět, se zmítá žití naše sem a tam, jak muška, jež má takto volný let, však pavučina lne jí ku křídlám – Dík aspoň za to, bože veliký, žes dal nám právo volné kritiky, že trhajíce křídly slepenými ti můžem volat hrdly sevřenými: „Tvé dílo, starý, dobrým zrovna není, jak chlubil jsi se tenkrát při stvoření.“ 104