PODZIMNÍ MOMENTKA.

Josef Svatopluk Machar

PODZIMNÍ MOMENTKA.
Sestárlé dámě roků četa už káže vzdát se zábavy, dát výhost bujným plesům světa a zelené svléct hedbáví – tak ten můj kaštan, který metá v mé oko stín svůj mihavý, – jak pyšně čněl do žáru leta a zpěvné hostil pěnkavy! – teď rezavé své šaty vzal a v minulo se zadumal a jeden velký vějíř ten, s nímž prožil mnohý krásný den, naposled roztah – s povzdechem mu dává klesnout v chladnou zem... 105