V NEMOCI.

Josef Svatopluk Machar

V NEMOCI.
Kdo tu? Co po mně nyní jelo jak páchnoucí a mrazný dráp? Krev všechna v hlavě, hoří čelo... A z noci zní sem nářek žab... To bledě modré světlo loupí mých očí sílu... přízrak ten – hu, vypasený měsíc hloupý se vehoupl mi do oken. A hodiny do toho ticha svůj neunavný pouští hlas... A kdo tam v koutě těžce vzdychá a po špičkách jde ke mně zas? Jsi ty to? Ty? Cha, k smíchu, k smíchu, ty mlčiteli příšerný! Ty bajko! Zkrotím tvoji pýchu, kostlivče žlutý, mizerný! Co chceš? Mně všecko vzalo žití, ne najednou; tak pomalu, jako když slyšíš kapky zníti po bouře divém přívalu. Ó Život napálil tě, brachu, ach Život, taškář prohnaný! Dej sem hnát ruky, bídný brachu, ať ošizen – jsi bez hany! 110 Vem, co mám. V hlavách u postele to okované kopí zříš? Je dosud teplé, zkrvavělé. Štít neměl jsem. A pojďme již! 111