NA DUŠIČKY.

Josef Svatopluk Machar

NA DUŠIČKY.
Mhy sprcha šikmo k zemi létá a vlhčí dlažbu. Mrazná zima zdá na všem chvít se, z všeho vanout, vším prolínat. A půlkruh nebes, bezcitnou šedí potažený, zří přísně na zem. Tiše, tiše vlá vzduchem jakás zhořklá vůně, bolestně, teskně chladem vane – to duše květin zavražděných, jichž tílka leží bezevládně studeným tenkým drátem spjatá na hrobech mrtvol práchnivících. 112