PŘIŠLO KE MNĚ ŽITÍ.

Josef Václav Sládek

PŘIŠLO KE MNĚ ŽITÍ.
Přišlo ke mně žití smavý anděl s výší, podávalo k pití křišťálnou mi číši: „Zde, co kapka, to je žár, blažen mlád kdo kvapil stopit ret můj ve pohár“ – a já jsem se napil. Přišlo ke mně žití, přízrak s bledou lící, podávalo k pití číš mi pukající: „Zde, co kapka, to je žluč, mnohé mok ten trápil, chceš-li – ty se trpět uč“ – a já jsem se napil. [1] Přišlo ke mně žití, upomínka v letu, podávalo k pití slzu v zvadlém květu: – A já jsem mu v oko hled, já tu ruku chopil, zlíbal jsem ten zvadlý květ, a co v něm, jsem dopil. 2