ADAGIO.

Josef Václav Sládek

ADAGIO.
Je mladé jaro v plné vnadě, je plné vůně, snů a tuch, já vidím tebe sedět v sadě, větřík tu duje v splítku stuh, v čelo ti padá jabloňový stín a v klín ti zvadlý padá jabloňový květ. Bez vlády ruka odpočívá a do daleka tvůj se dívá hled, a jest, jak na večer když tůň se stmívá, tak šerý, bolný; chladné jako led se nade ním to nebe rozepíná a na tvém mrazném čele dohasíná poslední štěstí sled. 14