Z DOB ROBOTY.

Josef Václav Sládek

Z DOB ROBOTY.
Došková střecha, okna jako ruka, leč, co z nich vidím, můj je lan i luka! Na panském zámku malta opadává, mně na mé sýpce pán bůh požehnává. Za týden jezdit dvakrát na robotu: – selátka správci rostou za tu psotu. Chraň bože pole, chlév a každou stranu od krup a ohně, vojny, moru, pánů. A musíš-li už chopit naší kliky se v neštěstí, chyť nejdřív chalupníky. 101 Co vidím z oken můj je lan i luka, mám holku na vdaní a k vojně kluka. Dám vám tu holku; – a ty! – konec křiku; – jalůvku s ní a čtvrtci dvacetníků. A tobě chlapče, by tě neodvedli, dnes postupuje živnost táta sšedlý. Modli se, pracuj – a nehrdlinehrdli, synkusynku, mě, já jak hrdlil tátu pro výminku! 102