PAMÁTCE BOHUMILA HAVLASY.

Josef Václav Sládek

PAMÁTCE BOHUMILA HAVLASY. (†1877 v Alexandropoli).
Tys přál si umřít mlád... Sám, neznaný v neznámé cizině bez přítele a druha, kol jen chlad, a s duší bloudící v poslední vidině kdes v domově po klínu matčině – tak umřels – mlád! V tvé duši nikdy nespočinul klid; byls jedním z nás, jimž osten nepokoje v srdce vryt, jejž zlomí hrob, ne čas. 23 Sám každý z nás se bere cestou svou jak dravý pták – neb uštvaná jak laň, a mezi sebou jsme si cizinou a v žití sotva stiskneme si dlaň; jen z našich řad když zase někdo pad, se ruka k srdci přitiskne a z oka slza vytryskne a víme, druh jak druha přec měl rád! Nač tobě více slov? jsouť jak to větru šelestění, jež táhne přes tvůj pustý, smutný rov – to tebe nezbudí – jen trávě, jež ti vzrostla nad hrudí, to z daleké bud’ vlasti pozdravení! – 24