DEŠŤOVÉ KRŮPĚJE.

Josef Václav Sládek

DEŠŤOVÉ KRŮPĚJE.
Nad krajem vlhký závoj páry visí a v dáli nad ovrubou modrých hor se černo oblaků se zlatem slunce mísí, jež druhou stranou klesá za obzor. Je po bouři a vzduch je plný vůně: to voní květ, – i rozpukřelá zem, a na pahorku zlatém od výsluně stíráme chladnou rosu kudy jdem. O samotě keř stojí růže plané, je květu pln v své síle červnové, sem tam jen leží lístky opadané: – na květu, na lístcích tkví kapky dešťové. My stáli tu tak dlouho, mlčky spjaty dlaň ve dlani – dešť na vše napadlý! – mrak v daleku – a ten tvůj úsměv zlatý na mladý květ – i na ten uvadlý! 132