TY TÉŽ.

Josef Václav Sládek

TY TÉŽ.
Ty též a ze srdce jsi milovala tou první láskou, jež se nevrátí, tak čistá, svatá, krásou neskonalá, že člověk rád ji žitím zaplatí. – Ty též jsi ztratila a navždy, bez naděje, ty též jsi přežila ten nejkrásnější sen, já viděl v oku tvém ta slza jak se chvěje: ten sen nebude nikdy zapomněn! A tak jsme sešli se, tak s duší štěstí prázdnou, u květu, jaké rostou v jeseni, my oba sáhli po něm rukou mraznou a ruce dotkly se v tom zachvění. Pojď sem, já na prsa ti připnu květ ten bílý, pojď sem, já vypláču se tvojí na hrudi, zde šťastni spolu budem ještě chvíli, a tam – sny zašlé – vždyť se probudí! 127