Schody.

Jaroslav Vrchlický

Schody.
Ty jedny do paláců vedou, jsou plny koberců a soch z mramoru s balustradou šedou. Ty druhé v měšťanském jsou domě; jen z pískovce a bez ozdob spiralou k výši tíhnou skromně. A jiné bídně vyšlapané a vysoké a neschůdné; nad nimi se zdí vlhkost kane. Však myšlénka, ať kterékoli z nich šlapu v městě náhodou, myšlénka jedna vždy mne bolí: Že po všech s hořem drahých duší a s lítostí a slzami, jež často život nevysuší, Žeže po všech, ať svíc ve plápolu, ať v polotmě, se odnáší s mrtvými rakev stejně dolů. 24