Píseň umělcova.

Jaroslav Vrchlický

Píseň umělcova.
Ovšem snaha k hvězdám sahá, ale čin je trpaslík. Těžká dráha! sporá vláha, však i za tu nebi dík! Chceš-li tvořit, hleď dřív zbořit, předsudkem co v duši vře, z tmy se vznořit, jen se kořit vlastním bohům v žití hře. Sladké tóny jako zvony rodné vísky zní ti v sluch, v skřek a stony, v divé shony, v zmatek nadějí a tuch. Krutá láska, smavá maska, plná číš a pohodlí; struna praská, ta tam sázka, pospěš, čas ten neprodlí. 119 Pevnou rukou v nesouzvukou hmotu vpustiž ducha šíp! Sladkou mukou křídly tlukou myšlénka a cit a vtip. Rozbij kruhy, krása v tuhý formy kadlub spjata jest, v skráni duhy v světa luhy zří, pod nohou moře hvězd. Za ní směle, ať vzplá v těle, rozděl dobře světlo, stín; s trpitele hložím v čele laur přec padne tobě v klín. Nepadne-li, život celý byl přec krásný v službě té; jen kdo smělý živlům velí, vyvolá květ z poupěte! 120