V zlé chvíli.

Jaroslav Vrchlický

V zlé chvíli.
Ó blaho, klid, mír věčný, oddech, ticho! Ne hřbitovní, však ticho vigilie, je vše to možno posud, můžeš, pýcho, šíj tuří sklonit, jež v týn nebes bije? A můžeš, zpupnosti ty svrchovaná, se sklonit vlídně v lásce ku člověku? Můž’ prostý rozum býti spasná brána, jíž projdou svorně záhady všech věků? Otázky marné a čas vichrem letí, záhady děsné a čas mizí, mizí, a starý žernov hne se v starém mletí, Bůh zasejpá a pouze Satan sklízí. 30