Hlas.

Jaroslav Vrchlický

Hlas.
By jednou mělo bezpráví si zasednout na stolec vlády a nehouk’ mu hrom u hlavy a nebe bylo čisté všady: tu jistě přec by mstitel vstal, z propastí by to znělo a echem z lesů, pouští, skal i z moře by to hřmělo: My protestujem! My, již pro velké ideje jsme heroicky umírali a nesli pal i závěje, pranýře hanby objímali, my z bojišť celé země všech, my krví ještě rudí, my bychom hlasem byli v spěch, jenž mrtvé právo zbudí: My protestujem! [37] Neb darmo nesmí lidská krev vzplát v rozhorlení velkém, svatém, a prýštiti se ze všech cev, když právu bezpráví je katem. Co prolito jí od věků, zas vzkypí v příští dobu, a přijde v pomoc člověku a mrtví houknou z hrobů: My protestujem! A opuštěných pláč a ston a chudiny vše děsná bída, vše velký k odvětě jest zvon, Nemesis provaz jeho hlídá. Kde padl děd, tam stojí vnuk a ten juž provaz chytne, až k nebi výkřik sterých muk, hlas milionů vzlítne: My protestujem! 38