Rozsevač.

Rozsevač.
Po kolikráte vyšel v pole a vždycky s novou nadějí vás vítal, hnědé brázdy holé, a sil do vašich peřejí. Sil ráno při prozpěvu ptáků, sil o poledni v slunce žeh, sil, západ půl skryt do oblaků když hořel v chmurných plamenech. Ba ještě hvězdy pozdravily ten velitelský jeho kyn a když blesk’ mlhou měsíc bílý, za rozsevačem povstal stín, Tutu teprve šel klidný domů, šel spočinout, měl po práci, teď ať to roste v dešti, hromu, teď ať se jiný trmácí! Oč lepší my jsme rozsevači myšlének, snah a velkých tuch? Jen házeti když ruka stačí, to ostatní obstará – bůh. 130 Ať bůh to víry, ať bůh lásky, ten k přístavu jenž vodí člun, jenž úsměv klade v starců vrásky a píseň do pěvcových strun. Ten, jemuž kdo je dobrý, věří, jenž v tom nezklamal nikdy svět, že pták své hnízdo najde v keři a včela květ a v květu med. Tak trpme! – Co nám srdcí skály? Co trní a co rozcestí? – Však dopadne to trní v dáli těm k útěše v jich bolesti, Těmtěm do boje zas ku pozdravu, těm cinkot zvonků v lásky sen. Rozsevač v míru skloní hlavu, víc nežádá – je spokojen. 131