MÉ JARO.

Jaroslav Vrchlický

MÉ JARO.
Sžehnutý bleskem štěp můj nedoufal na jaro více, příznivý zavál tu van, ze sna se probudil kmen; tisíce pupenců nalitých do zlata na něm tu raší, udiven zázrakem tím sčítá je bojácně duch. Pokoj! dýší stověké u cesty vrásčité habry, pokoj! dí houština třtin, rybníka vroubící břeh. Nechtěl jsem věřiti více, možno že pláti a kvésti, toto když jaro své zřím, jaká as bude pak žeň? 15