CESTOU.

Jaroslav Vrchlický

CESTOU.
Kaskadami planých růží, mákem vlčím hřímal vlak, nad ním – až se dech mi úží – skřivan tryskl do oblak! Divý byl to let a smělý!... vlak a ptáče – o závod... vlak spěl v dálku křídlem střely, a pták v mraku pouhý bod. Není-li v tom jejich vzruchu symbol žití rozluštěn? Nezní ptačí zpěv v tvém uchu bouří vlaku přehlušen? Ale ptáče dále zpívá tužby své i radosti a můj duch skrz obé dívá se až v klín Tvůj – Věčnosti! 93