HLAS.

Jaroslav Vrchlický

HLAS.
V každém srdci zpívá hlas jásavý i varující: Chvíli ztichne – zazní zas v mraku dne i při měsíci. Snadno jest, ho přeslechnout, lehko, vyhnout se mu snadně, vždy jej slyšíš v srdci dout nebo šepotat až na dně. Říkali mu: Svědomí, ať si hřměl, či šeptal zticha, do Věčnosti průlomy v něm si otvírala Psycha. Ona, která v nitru tvém s rozžhatou vždy lampou chodí, shonem tvým se pachtí, snem, je ti magnetem i lodí. Po čase vždy ozve se věčně svěží, věčně mladá, 87 stromem žití zatřese, zda z něj plod či listí padá, Aa to je ten tichý hlas, zpívající v srdci vezdy, v bouře tmu i v jitra jas blednoucí jak tiché hvězdy; Právapráva hlas i dobroty vlídné, sdílné ke každému, chléb, jenž sytí životy, zdroj, jenž dává sílu všemu; Zz ranního ti zvonu zní, z drozda písně v jarní trávě, ať se smráká, ať se tmí, ukazuje k Slunce slávě. V tobě Psyche živa jest s celým Kosmem bratří tebe... než v sled halí tě v plášť hvězd celé, otevřené nebe! 88