VEČER DOMA.

Jaroslav Vrchlický

VEČER DOMA.
Zda všecko není lichý sen? se každý večer ptám, když v posled všemi opuštěn u stolu sedím sám. Byl vlídný úsměv sladkých úst i přátelský byl kyn?... vše zmizelo a zas jen půst a zas jen tiš a stín. Co křídel v let se zvédalo, kam hled’ jsem, ze všech stran, co nových plachet hledalo směr v dálný ocean! Vše bylo, vše zhlt’ všední shon, u stolu sedím sám, jak prasklé struny chvějný tón zní echo – přemítám... A dím si: Nuže, básníku, ty tóny v báseň stkej, 61 a z jásotu i ze vzlyku je v moře rozpoutej! Však odpovím si obratem, než k peru sáhne dlaň: Ne, v listí sněhem zavátém jen mlčí mroucí laň. 62