PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ.
Květiny, to jsou kalíšky, a měsíc chodí z nich pít; květina za ním chce do výšky, žel, nemůže hnout se a jít. Čekati musí celý den a někdy dva nebo tři, než měsíc z mraku nachýlen dno její postříbří. Velkého měsíc dělává a květy touhou pak mrou, mnohá noc přijde mlhavá, svou měsíc než začne s hrou. Ký div, když z rána odchází sám podivně roztoužen, bled, že chvěje se v sladké nesnázi ve slzách každičký kvetkvět. 116