KRŮPĚJ.

Jaroslav Vrchlický

KRŮPĚJ.
Že na dně srdce leží mi krůpěj soucitu, má duše vždy je svěží, jak úsměv blankytu. Tou krůpějí se jednou můj schladí vznět i žár, že květy hlavu zvednou, kde byl by suchopár. Je snad to poesie? Či pouze dobrota? Já nevím, jas však lije v stín mého života. A v duši svěžest, vůni, že mezi oběma jak leknín v horské tůni se houpá duše má. 94