S KNIHOU BÁSNÍ PETRARCOVÝCH.

Jaroslav Vrchlický

S KNIHOU BÁSNÍ PETRARCOVÝCH.
Kde vlastní v bázni váhá cit, že schladí jej Skutečnost svým drsným doteknutím, jak rádi svěříme jej cizím hnutím; v sny cizí vlastní zapustíme rádi. Tak z těchto zpěvů zpívá lidstva mládí a duše květ jest, vánku každým tknutím; jsouc šťastna v sobě blaha procitnutím pel střásá, k písni vlastní struny ladí. Co básníků své vyzpívalo touhy po Tobě, mesier Francesco, až k nám, toť jeden lásky kancionál dlouhý! Nač připisovat k němu nové zpěvy? Co nejlepšího dát lze, cit ví sám, a o jiném snad sama Láska neví... 42