SONET BLOUZNIVÉ NOCI.

Jaroslav Vrchlický

SONET BLOUZNIVÉ NOCI. (Jaromíru Boreckému.)
Té formě chtěl jsem na vždy „vale“ dát, však dnešní noc tak renaissančně syta, jak plna barev polosvětly kmitá, mi souverenně začla diktovat. Mě bylo, Lorenzových do zahrad jsme přišli k agapě, druž k žertu hbitá, svou stancí Polizian hosty vítá, všem chce se Krásy, nikdo nechce spát. A ploský měsíc, bledý akrobat, jakby se škrtil ve haluzích stromů, se šklebí... v šeru palácových vrat. Co v sférách vyšších klátíme se domů, šat bílý mih’ se, či lesk luny spad’ v škleb našim slokám, jež zpíváme – komu? 36