ZEĎ.

Jaroslav Vrchlický

ZEĎ.
Kol cukrovaru dlouhá, bílá zeď do nekonečna v dál se táhla nudně, po pravé řepa jen, trav nízkých změť, já musil kol zdi nechtěje jít bludně, i proklínal jsem zeď tu zdlouhavou jsa cesty přemožen již únavou. Však chutě když jsem do cesty se dal, za svoji krátkozrakost jsem se styděl, neb teprv že jdu v stínu, já jsem viděl, co na všem ležel června prudký pal, ze stínu zdi té, mnou jež prokleta, v žár vesele jsem patřil do světa. 28