PÍSEŇ PRVNÍHO SNĚHU.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ PRVNÍHO SNĚHU.
Do jitra z oken jsem vzhled’ a strnul překvapen, sníh na něm ležel kol bílý a svítil v nový den. Jak přes noc stalo se to? Jak tiše na město leh’? Teď s větví směje se, svítí ve samých křišťálech. Však zeleň svěží je pod ním, to přírody jen šprým, by zlákal spící mou píseň tak dlouho v rhytm a rým. A nač jsem nepomýšlel, to zdařilo se v ráz, mně k písni podráždil, zlákal ten sněhu svítící jas. 76 Já zřel v něm úběl tvé šíje i lilie ňader tvých hned z rána – s úsměvem vítám ten první bělostný sníh. 77