SIC VOS NON VOBIS.

Jaroslav Vrchlický

SIC VOS NON VOBIS.
Toť světa běh. – Můž’ jiný být? Proč jiným zaplál vždy tvůj cit, vše jiným tebou padlo v klín? Tu na rozpadlý myslím mlýn. Mlel řadu let, teď zadumán sní v lesní strži vetchý, zdrán, do scenerie srázu skal se jako stařec zadumal. A rozpadá se zvolna v rum. Mlel jiným. V lip a olší tlum, sám opuštěn teď osiřel a ptá se, proč jsem jiným mlel? 78