VŠEDNÍ ŽIVOT.

Jaroslav Vrchlický

VŠEDNÍ ŽIVOT.
Tak přes chvíle si pomáhámepomáháme, jak v životě to právě jde, vždy vůle chce a čin se láme a někdo vždycky trpí zde. Tak po špikách jdem’, stařec Osud by nevzbudil se nevrle a nesem’, jak jsme nesli posud, dál touhu v duši otrlé. Ať padnem’ – někam padnem’ vždycky, buď v nic, buď ženy na ňadra, nebude jiný osud lidský, v sled všecko zoufalá jest hra. V sled všecko jedno, čas vše schvátí, tvou radost i tvé šílení, květ vždy tvé uschne na souvrati a zbude – hrobů mlčení. 16