ROZLOUČENÍ.

Jaroslav Vrchlický

ROZLOUČENÍ.
Cit, oasu s nímž Arab opouští, se blíží rychlým krokem k srdci mému, v dál rozhlížím se světa na poušti, jak měl bych teď se odříkati všemu. Těch dvanáct dnů zde v svěží oase, toť bylo hodin dvanáct úderů, zvučících rájem žití přes hráze, toť jedna sláva z jitra k večeru. Až příliš mnoho štěstí, přebytkem že stává se mi všecko sladkým snem. 33