ŠKODA A POZDĚ.

Jaroslav Vrchlický

ŠKODA A POZDĚ.
Teď blaha zašlých časů vzpomínáme, kdy všecko měli jsme – tak vždy to bývá – o skutečnost vždy ideál se láme a pouze touha dál si v srdci zpívá... My nedovedli držet svoje štěstí, je ubili samými obavami, teď musíme své odříkání nésti a živíme se pouze – vzpomínkami. Teď vidíme, kde jaké čněly tesy, kde jaké strže na břehu a v hvozdě, teď cítíme vše ztracené nám plesy a jen si vzdychnem: „Škoda!“ já – Ty: „Pozdě!“ 20