ÚZKOST TVOŘENÍ.

Jaroslav Vrchlický

ÚZKOST TVOŘENÍ.
Kdo tvořil, zná ji: Úzkost tvoření. Co platna radost, chut a nadšení? V ráz, náhle zdává se ti, kterak v tobě se propadává někam umění... Čím léta žil’s a snil... Ty chvíš se v mdlobě, vše výsledkem co píle, tužeb, snah, vše zkalených tvé duše na vlnách v dál uniká, korábu plachta bílá, jež Ariadnu právě opustila na skalném břehu... Tato Ariadna je duše tvoje, chví se, mlha chladná je kol i v ní, na pusté stojí skále, to skutečnost, to svět... Co bude dále? Ten obr, jenž se ochočen být zdál a tebou zkrocen, storuký jest zase, se proti tobě zvedá, snů tvých král, zvi Umění jej, Vrchol, Ideál! Ty bojíš ve tvář podívat se kráse, on tyčí se v své celé, silné slávě! 33 Jak žhavý hřeb to bodá v tvojí hlavě, a příboj myšlenek se skrání valí, a každá, první jako posledníposlední, se ptá: Ó, tmy, kdy se mi rozední? A skoro cítíš v studu, blízek cíli, jak ve rozpětí nejvyšším své síly a vůle své jsi nekonečně malý. 34