VII. Netřesk.

Jaroslav Vrchlický

VII.
Netřesk.

Ten drobný netřesk na tvém hrobě jest od kořínku krvavý; u noh ti roste, u hlavy, já lupínků pár utrh’ sobě. 113 Přes celou zimu hrob tvůj halil, teď začíná se zelenat, by do stonku hnalhnal, do poupat, jak plně se a svěže nalil. Ten každý list nad věčna strží má vláhu z tebe, drobounký, je jako pleť tvá hebounký, a v kvítkách samé zlato drží. A nad ním svět mi celý mizí: Tvé tělo sladké, hebká pleť jsou drobounký ten netřesk teď, a zlatý květ, tvé srdce ryzí.