MANGART.

Jaroslav Vrchlický

MANGART.
Ční z řady horstva jako král. Však před věky prý obr byl, kraj celý zplenil v šíř i v dál a v posled pěstí v blankyt bil. Ten otevřel se v jeden ráz, on ve tvář Boha na mžik zřel, jen kletby postih’ děsný hlas a ztuh’ a pro vždy zkameněl. Mu z ruky vypad’ meč i štít, teď horstvem trčí v pozdní věk, měsíce pláče nad ním svit, naň růže hází červánek. 101