VIII. Causerie o koních v městě.

VIII.
Causerie o koních v městě.
Nevím ani jakjak, divnou náhodou z okna vyhled’ jsem do ulice; Zřelzřel jsem koní tlum, deset, dvacet jich poháněl vždy pár mužů s biči. Sdráni, ubozí, z bídných nejhorší, jakby v tuto směs shnáni byli. 138 Ze všech světa stran, od kar cikánských, od kejklířských bud, ze všech trhů, Odod panoram všech, z poutí venkovských, ze všech cirkusů, hlad a bída. Boky sedřené místy do krve, žebra k sečtení, a ty oči! Kalné, veliké, vypoulené v dál, hřbety v obloukuoblouku, kost a kůže! Smutně táhli dál... dozorců jen bič teskně zafičel ob čas vzduchem. Kopyt jejich cval dlažbou dutě zněl, krok jich bez švihu jednotvárný. 139 Vzbouzel divný zvuk, jakby hnátů sta v pytli obrovském kdosi míchal. Muži ve hadrech bičů násadou prali v boky jich, v zhublá stehna. A tak táhnul dál smutný průvod ten... divák moh’ se ptát, kam že spějí? Nejspíš na jatky? Na nový kams trh? V stanic posledních horší bědu? K novým výbuchům pánů surových, v nové dřiny pot... Smrt kde lepší? A já nevím, proč, v města šumu kol, v davech nedělních tito koně 140 Smuteksmutek hluboký sváli v duši mou, proč za nimi zrak musil hledět? Proč si kouzlil k nim dálné obzory, nekonečných pust trávy svěží? V kterou ohromné v lesku krvavém zvolna zapadá velké slunce? S šíjí vypjatou, s okem plamenným zřel jsem cválati s větrem v západ Křepkékřepké, svěží zas, s bujným řehtáním k brodu tíhnoucí velké řeky. Bez úzd, bez pouta, pánů bez biče, tyto ubohé invalidy, 141 Kteříkteří pochodem ulic nedělních, v taktu souměrném děli ke mně: „Budeš jako my, starý básníku, s okna svého teď jenž k nám patříš! Budeš jako my, dnes to ještě jde, ale přijde čas, zkrotneš stejně. Sdraný, bídný kůň, klesneš pod bičem denní potřeby všední tahoun. My též chtěli dál, světy hřmíti v před, kopyt našich cval, jak ty – letět! Teď se šouráme, stíny stínů svých, město plašíce z jeho klidu...“ 142 Prchla vteřina, zmizly přeludy... Slabší kopyt ruch zněl mi v uchu. Města všední shon již je pohltil, ale duší mou táhnou posud, Ss nimi divný zvuk, jakby s hnátů stem v pytli obrovském kdosi míchal...