PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ.
Jdou tiše snové pozdní do zavátých mých cest, já počkám, až se rozdní, až budou šípky kvést. Jich delikátní vůní se nechám celý zpít, pak usnu na výsluní u rozvlněných žit. A skřivánek až malý mne vzbudí v světlo zas, zrak vhroužím v blíž i dáli do moře sedmikras; Sámsámveň zdrané hruši, jež musí květy vzplát... I mojí snad se duši o jaru bude zdát... 32