VI. Suspiria.

Jaroslav Vrchlický

VI.
Suspiria.

To všecko zde bych snes’ již rád, jen kdybys, líbezná a milá, při každém nezdaru mém byla, jej chtěl bych z ruky losu brát. 112 Neb vlídným tvojím úsměvem v zdar proměniti by se musil, a co jsem strádal, co jsem zkusil, by sladkým věnem bylo v něm. Však bez tebe se všecko tmí, i štěstí ztrácí lesk i barvu, zřím na všem prázdných očí larvu a slyším fatum, kterak hřmí. Tys opustit mě neměla! Tvá radost v očích s milým hlasem,hlasem jak mohla prolnout duši časem a pro vždy, než se setměla. Teď vše to tam! Zbyl z všeho klam! V tvých očích tma, noc na tvé kštici, a já tak sám a zoufající jen vzpomínám, jen vzpomínám!