NEDOVOLENÁ LÁSKA.

Jaromír Borecký

NEDOVOLENÁ LÁSKA.
Na zemi plné jarní mízy fialky květ ke květu se tulí v zeleni své řízy s vonným šeptem na retu. Na vodě vlna vlnu stíhá v jásotu a poskoku a k pocelům se shýbá, zdvihá v hluboku i vysoku. Ve vzduchu pták smí touhy zpívat, vyvzdychat svůj celý žal – jen mně jest oheň citů skrývat, mlčet vždy a trpět dál. Jen já vám nesmím ruku stisknout, pohladit váš hustý vlas, ni v objetí vám slastí výsknout, slzu lásky slíbat s řas. Mě vše, co blaží v mládí době, míjí v divém úprku – – ó, krásná paní v černé robě, s mušelínem na krku!... 12