NALADĚNÍ.

Jaromír Borecký

NALADĚNÍ.
Ó, chaty k zemi přitulené jak u říms hnízda vlašťovek, rád zřím vás poli roztroušené svůj do lip skrývat prostý vděk. Když s večernicí ku klekání zve stříbrného zvonku hlas, tak svatý klid se v duši sklání z těch žírných plání kolem vás. Již pomalu se všechno halí v průsvitné páře do stínu, jak žití dech jen zamodralý kouř stoupá vašich komínů. V tom tichu teprv plně znovu, kdo hnán jak větrem oblaky, teď chápe touhu po domovu, zář krbu a kouř Ithaky. 64