PÍSEŇ.

Jaromír Borecký

PÍSEŇ.
Mám staré parky rád, kde kvetou kosatce, tajemně alej tmí se jak v dětské pohádce. Tam růží natrhat, jasmínu, fijal jděm, a co nám v srdci chví se, řekněm si polibkem! Hle, nad basinem již našemu ostychu kozonoh z terracotty se šklebí po tichu. Ví – co v ráz nezloupíš, do věčna padne clon, a v konec zemské sloty my hlinou jsme jak on. 20