S KYTICÍ RŮŽÍ.

Jaromír Borecký

S KYTICÍ RŮŽÍ.
Cos v růžích těch z mé duše splývá – snad němý smutek, v který snivá ta každá snítka poupě skrývá, či plný touhy vůně vzdech – snad žhavé roucho jich, jež plane v krůpějích rosy, v slzách tane, je z krve mého srdce stkané, jež hyne v lásky záchvatech. Jak včera azalky květ bílý v prach ručky vaše odhodily, mé šlapte srdce, které kvílí jen za vámi v svých marných snech, je nechte třeba v bolech mříti, v něž hvězda vaší krásy svítí – rád trpím, jen když v sled zřím chvíti vám odpuštění na retech. 15