CHANT ROYAL ku chvále jedněch nožek.

Jaromír Borecký

CHANT ROYAL
ku chvále jedněch nožek.
Zas viděl jsem Vás. Pompadouru v klínu, jste v koncertu mně poblíž seděla, jed celou duší ssajíc toho blínu, jímž roztoužená hudba zpíjela. To byla hudba moderní a silná, jež trhá vášní hráz a jitří vilná, a přec v ní starý motiv se jen před, jímž Pun v hold Astartě již kinnór hnět, jejž starý Hind hud na svém ravanastru, ten věčný motiv lásky, modrý květ. Ó, nožko útlá jako z alabastru! Nic krásnějšího, než kdy v polostínu, jak lotosu sněť z hlubin vyvřelá, do krajek černých v bílém boratinu se tratí nožka jemně vyspělá. Tak Vaše, koketovat nenáchylná, se skrývá plaše, zrakem k ní však přilna, 47 již nemohu se od ní odmyslet. Co dnes mi hudba? jiný zázrak slet v mé snění, jehož pláštěm duši zastru. Ó, kráso, která podmaňuješ svět! Ó, nožko útlá jako z alabastru! Co díla sochařů jsou proti kynu, jímž nevědomky vábíš rozchvělá? ba linie tvá smělém u výšinu i předstihuje Michel Angela. Byť nejlíp dlátem vládla ruka pilná, vzor taký nevyteše lidská dílna. Hle, nad kotník jak roucha lem se zved, tu štíhlost nemá ani srnčin sled, zde zmlká všechen zápor kritikastrů, a chválu jen a nadšení zná ret – Ó, nožko útlá jako z alabastru! Mně děje se jak poutníku, jenž vinu šel omýt v Gangy zřídla vzkypělá, šíj sotva zkropil, rozhrnuvši třtinu však luzná Apsaras ho sváděla, tak bujných ňader, rozkošná a sdílná a v působení vnad svých neomylná, bok z vlasů vlnivých jí zářil hněd; co platno všecko odříkání Véd, co hroužiti se v ctností Dharmaśastru – jen zbývá sytit pobožně svůj hled. Ó, nožko útlá jako z alabastru! Ty také máš moc onu Venušinu, jež otroctvím nás muže sevřela: 48 v ráz žízní lásky zapírané hynu, jen sukní se tvůj obrys zabělá. Leč z tebe nehrozí jen zkáza kvilná, jíž hroutí srdce Amorova střílna, též hojit, spojit dovedla bys hned, co záštím rozved Montek, Kapulet, co krví dělilo rod Larů, Castrů, jako že všemocný je lásky vznět. Ó, nožko útlá jako z alabastru! Poslání.
Vím, že má píseň v rýmu nedochvilná, a vadná v obrazech, v myšlénce mylná, nikterak nestačila na předmět. Jak možno krásy nejvyšších stéc’ met? Tož aspoň házím vzpomínek ti astru, kéž paní tvá by chtěla rozumět... Ó, nožko útlá jako z alabastru! 49
Básně v knize Básníkův kancionál:
  1. VZKŘÍŠENÍ.
  2. DCERA OKAMŽIKU.
  3. NAD ZAMLKLOU TŮNÍ.
  4. DOHRANÝ VALČÍK.
  5. NEDOVOLENÁ LÁSKA.
  6. K NOVÉMU JITRU!
  7. OKAMŽIK ŠTĚSTÍ.
  8. S KYTICÍ RŮŽÍ.
  9. ROMANCE JARNÍ NOCI.
  10. LESNÍ.
  11. JITŘNÍ.
  12. PÍSEŇ.
  13. PŘED ZÁPADEM.
  14. VEČERNÍ.
  15. PÍSEŇ NA SKLONKU ZIMY.
  16. BARCAROLLA.
  17. BEZ NADPISU.
  18. ŽE RÁD TĚ NEMÁM?
  19. PÍSEŇ BEZZEMKA.
  20. PODZIMNÍ MOTIV.
  21. VÁNOCE.
  22. I. Tvůj smích je sladký, krásná paní,
  23. II. Mimosu, pozdrav dálných jar,
  24. III. Ó, zmlkni, srdce, touhu ztiš,
  25. IV. Magnolie sype květy
  26. V. Tamburiny, kastaněty,
  27. VI. Je láska jako hvězda: zhasne
  28. VII. Že láska zhasne, která věčně svítí?
  29. I. F. S.
  30. II. NA KLUZIŠTI.
  31. III. MEZI ČEKÁNÍM.
  32. BALLADA prosící o lásku.
  33. CHANT ROYAL ku chvále jedněch nožek.
  34. CACHUCHA.
  35. PASTOURELLA.
  36. VILLANELLA O BÍLÉ DÍVCE.
  37. TVÉ JMÉNO.
  38. FURIANT.
  39. IMPROMPTU.
  40. JARNÍ MELANCHOLIE.
  41. NALADĚNÍ.
  42. JESENI.
  43. VÁNOČNÍ SLOKY.
  44. TANEČNICE.
  45. HUDBA.
  46. SENTIMENTÁLNÍ VERŠE pod Bouguereauův obraz Amora.
  47. STAROPRAŽSKÁ NÁLADA.
  48. BÉTH-CHAJJÍM.
  49. STUDENTSKÝM LÉTŮM.
  50. RYBNÍK V LESE.
  51. PORCULÁNOVÉMU MANDARINOVI.
  52. NÁVRAT.
  53. V GOTICKÉM CHRÁMU.
  54. SLAVÍKU.