PASTOURELLA.

Jaromír Borecký

PASTOURELLA.
Jarním dechem okřál svět, májovým snem chví se háj, Srdce! ještě naposled poslechni tu mládí báj. Pak se kaj – času dost, až v stáří hnět zvadne ret. Paní, vám, jež jste můj vznět, zpívám pastourellu: „Ach, můj Bože, jaký jas s krásy vaší v duši střás touhu věčných želů!“ V zelenavou ukryt snět, Pan si hvízdá na šalmaj, za vílami prchá skřet, všude šepot, šum a taj, v lásky ráj vábí van i vonný květ. Naposled... 52 Vylíbat kéž písní vzlet vašemu smím čelu: „Ach, můj Bože, jaký jas s krásy vaší v duši střás touhu věčných želů!“ Ovečky své bílé zpět zahnala jste krutě v stáj. Což jen já mám bloudit bled, vzdychat, kde mé lásky máj? Bázni, ztaj, jež jí srdce tužíš v led! V kštice změt vůní vssát se naposled zpěv chce plný pelu: „Ach, můj Bože, jaký jas s krásy vaší v duši střás touhu věčných želů!“ 53