JARNÍ MELANCHOLIE.

Jaromír Borecký

JARNÍ MELANCHOLIE.
Ó, dívky, jděte, jaro v duši zpívá, v předvečer svatby při měsíčních mhách pro květy v háje, šerem vlas ať splývá – jen ztište zpěv, kde šílená se schvívá a po rtů jedu žízní v matných snách. Ó, ženy, jděte v sad, kde z květů žhavých se prolamuje mříže zborcená a ve paprscích vodotrysků lkavých milenců touha kvílí nedočkavých, žár vášní dlouhý, snění bezjmenná. Však vyhněte se zrezavělé mříži, jak nemocní za teplých jarních dnů za kterou bledí trestanci se plíží, s jichž rukou vlhkých, průsvitných se zhlíží a třese skvrna vašich zločinů. Ó, matky, jděte pro podléštky v lesy kolébkám, z nichž se chlouba vaše skví; kol chmurných míst však zatajte své plesy, kde smutné vrby nad růvky se věsí, v nichž opuštěné matkou děti spí! 63