SLAVÍKU.

Jaromír Borecký

SLAVÍKU.
Ve houští parku se šeřík tměl, a pod haluzí mu slavík pěl. Já přišel tiše tam po špičkách, bych nezahnal ho jak štěstí v snách. Pták zahlédl mne a zpíval dál, že jeho druh jsem, jak znát by dal. Dík za uznání! Ó, pěvče, sám však vím, že tobě se nerovnám. 93 Vždyť jarní nebe a zkvetlá zem se líbá vroucně ve zpěvu tvém. Vždyť něha lásky i její žár v něm rokotá si svůj vznět a var. Mé písni schází tvůj klid a lad, s nímž umíš touhy v šeř klokotat. Má píseň nemá ten jas a vzlet, a když má sládnout, vždy strpkne v sled. 94 OBSAH.
Str. Vzkříšení3
Písně. Dcera okamžiku7 Nad zamlklou tůní9 Dohraný valčík11 Nedovolená láska12 K novému jitrujitru!13 Okamžik štěstí14 S kyticí růží15 Romance jarní noci16 Lesní18 Jitřní19 Píseň20 Před západem21 Večerní22 Píseň na sklonku zimy23 Barcarolla24 Bez nadpisu25 Že rád tě nemám?26 Píseň bezzemka27 Podzimní motiv29 Vánoce31
Z loutny moderního trouvèra. Ronda a rondely I.–VII.35–41 Triolety I.–III.42–44 [95] Str. Ballada prosící o lásku45 Chant royal ku chvále jedněch nožek47 Cachucha50 Pastourella52 Villanella o bílé dívce54 Tvé jméno56 Furiant58 Impromptu59
Nálady a vzpomínky. Jarní melancholie63 Naladění64 Jeseni65 Vánoční sloky67 Tanečnice68 Hudba70 Sentimentální verše pod Bouguereauův obraz Amora71 Staropražská nálada74 Béth-Chajjím76 Studentským létům78 Rybník v lese80 Porculánovému mandarinu82 Návrat85 V gotickém chrámu88
Epilogem. Slavíku93
E: jf; 2004 [96]