SMUTEK.

Sigismund Bouška

SMUTEK.
Ten smutek, kde se vzal? jak obrovitá vlna vstal, z vod roviny se přísně vztýčil, tam ze dna moře, z hlubin klíčil a rostl, rostl v šíř a dál. Ten smutek jako mlha byl, tak neprostupně kol se slil a na mou padl duši, tak jednotvárně v moji leb jak v černou rakev tupý hřeb svým steskem stále buší. Sed u mne, věrný je to druh, tvář přejel chladnou dlaní, kol očí temný napsal kruh, dal srdci vzpomínání, a sedí němý, nezná slov, je chladný jako mrtvý kov a oheň k srdci vhání. 16