BŮH.

BŮH.
K jednomu modlím se Bohu, jak dovedu a jak mohu, jak On mi dal lásku a vlohu. A modlitba má se mění, a mění se žalmů mých pění, jak roste božích věcí pochopení. MněMě lákala hloubka i výška i věda, v nich tonul jsem, mizel jsem, běda, tak trosečník záchranu hledá – – – A čím více rostla má odvaha v pýchu a žádost po vědě se rovnala hříchu, tím více jsem sobě byl k smíchu. I klekl jsem znovu u pýchy své rovu, v zem, matku svou, ptáčetem klovu. 80 A slyším ji mluvit, jako v snách: ,Prach jsi byl, synu, prach budeš, prach, jen duše tvá visí na hvězdách! Tak jako já okolo slunce kroužím a v něm se hřeju a po něm toužím, tak pokloň se Bohu a řekni: Sloužím!‘ Dech matky mně do duše dýchl, já ztichl, a zlomen v své pýše jsem vzdychl: „Ty, praduše všeho, jedna a trojí, Ty, Duchu, jenž Otce a Syna pojí, hleď na lidskou podobu svoji! Miluji všecko, co v čase jsi stvořil, zem, moře, vzduch, bych všude se kořil, jdu tiše, bych dílo tvé nepobořil! Já vyhnu se květu i mravenci v cestě, jdu nábožně hvozdem, cestu si klestě, zřím všude své bratry i v poli i v městě – –“ Tu jakoby tvůrčí Duch zavál mi v oči, já prohlédl bleskem a kam noha vkročí, v každičkém prášku teď tvor Boha zočí. 81