PÍSEŇ O BARVĚ ZELENÉ.

Sigismund Bouška

PÍSEŇ O BARVĚ ZELENÉ.
Poslyšte děti velikých měst, oběti kouře a prachu, o barvě neznámé radostnou zvěst, královské sestře nachu. Z klikatých ulic dusivých, z vysokých, zčernalých domů pojďte k nám do hor, kde žije smích a léčivá barva stromů. Neznáte, co je panenský list, neznáte nádheru listí, lákadlo hnizd a kosa hvizd, vánek když ve snětích svistí. Hoj naše samety horských luk, chumáče vonné trávy, kolik má tonů hudby zvuk, tolik vás odstínů baví! 58 Hoj to je barva zelená, nejkrasší z boží duhy, v zázraky moře vtělena, domovem zvolila luhy. Hoj, to je barva zelená, nejkrasší barva lenu, z ráje snad samého snesená, stvořená pro Evu ženu. Hoj, to je barva kouzelná, ta choré oči zléčí, kde rána v srdci smrtelná, na vzduchu zde jí svědčí. Neznáte všecku tu nádheru, přepych mé barvy, mé těchy, v údolí svedu vás k večeru, k potůčku v tajemné mechy. Neznámé spatříte traviny, motýlky, broučky i larvy, zelení oblité skaliny, všecky jsou mojí barvy! Najdu vám místečka zářivá, ukrytá v tlumeném tonu, že bude duše žárliva na krásu bez úhonu. Srdce tou barvou se zachvěje, z prsou chce ven k tomu zlatu, že sama královna Naděje krasšího nemá šatu! 59