PÍSEŇ O KRÁLOVNĚ POESII.

Sigismund Bouška

PÍSEŇ O KRÁLOVNĚ POESII.
Jak se ty myšlénky hlavou tak honí a ty jich stále jsi osou, stádo to divokých nezkrotných koní, ty paseš je nohou bosou. Kývneš jen hlavičkou kadeřavou, do měkkých tleskneš dlaní – hoj! všickni oři hodili hlavou a řítí se k tobě plání. Do hřívy zcuchané prstíky noříš, pasačko mého snění, na líci růžové červánkem hoříš, stádo se v beránky mění. A tvoje hlava, jediná světa, nic se jí nepodobá, do bílé hřívy kadeř svou vplétá, o Kráse myslíme oba. A tvoje království vesmírem sluje, blaženě v něm se žije, po vodách, po zemi, po hvězdách pluje královna Poesie. U mojí kolébky jednou jsi stála, věrnost jsem přísahal tobě, duše má tvými barvami plála, erb tvůj ať plá na mém hrobě! 50